Kokain se považoval za všelék.
Snažili se jím léčit závislost na morfinu, alkoholismus, impotenci či bolest zubů. Bylo ho dostat levně a bez předpisu. Děti se díky němu stávaly méně stydlivé.
Použití kokainu pro lékařské účely způsobilo v 19. století několik zásadních zvratů, které ovlivnily fungování nejen tehdejšího, ale i dnešního světa.
Staří Inkové věřili, že rostlina koka je darem od bohů. Jistá legenda praví, že šlo o posvátný dar, který měl nasytit hladové, posílit slabých pomoci zoufalým zapomenout na své neštěstí.
Archeologické nálezy z Peru prokázaly, že lidé žvýkali její listy už před osm tisíc lety a ve více zemích Latinské Ameriky je to zvykem dodnes.
Žvýkání koky sloužilo jako lék. Kromě stimulačního efektu, lepšího trávení, či snižování pocitu hladu, fungovala i na zmírnění účinků výškové nemoci. Horníci v Andách ji zas po celá staletí používali na zvýšení vytrvalosti.
Průlom nastal, když se z dosud nevinně vyhlížející rostliny začal získávat kokain.
