Mohla jsem mít 25 let, když jsem nastoupila na jednu z mých vysněných pozic. Svou práci jsem milovala a přesto, že jsem neměla tolik zkušeností jako moji kolegové, jsem se snažila dvakrát tolik. Nemluvě o zástupu nových lidí, které jsem spoznávala téměř na denním pořádku. Naše firma měla totiž několik partnerství, jejichž pomoc jsem využívala na denní bázi a tím pádem se také těšila z toho, že se můj okruh kontaktů rozrůstá. Člověk nikdy neví, co bude potřebovat.
Přibližně po pololetí mi na stole přistál vlastní projekt, který jsem měla pod palcem. Cítila jsem se konečně “ doceněn “, ale zároveň jsem měla před sebou menší stres. Co když to nezvládnu? Co když něco pokašlem? Na práci jsem se stala doslova závislou. Každý jeden den jsem táhla přesčasy, aniž jsem si to vůbec uvedomovovala. Bylo mi to však takticky jedno – doma mě nečekal nikdo a moje práce mě bavila a naplňovala.
Pomoc od vedlejšího stolu
Na okamžik, jak jsem se dala s Norem do řeči, si pamatuji už jen matně. Nebyl to moment, který by ve mně něco zlomil, právě naopak – byl takový běžný, že jsem mu prostě nepřikládala velkou váhu. Kolegyně mě poslala za ním s tím, že právě on už měl na starosti rozpočet z fondu, který jsem momentálně řešila i já. Vybrala jsem se za ním, představila se, povídali jsme se, pomohl mi. Nic neobvyklého.
Druhý den mě kolegyně zavolala na oběd. „Poslyš, když už znáš Nora, můžeme jít spolu, co ty na to? Už dva týdny mu totiž oběd slibuji, “ zeptala se mě a já jsem souhlasila. Bylo mi to tehdy ještě jedno. Ani ne o hodinu na to se však všechno změnilo. Uvědomila jsem si, že se snažím v Norů přítomnosti vypadat co nejlépe a že mě na něm něco neskutečně přitahuje. Nebyl to typický krasavec, ale měl v sobě charisma, jaké jsem nevěděla odolat. Podvědomě, ale i nevědomě, jsem začala vyhledávat jeho přítomnost. Pomáhal mi, měla jsem totiž skvělou záminku – řešila jsem projekt, který kdysi řešil i on.
Dlouhý večer a procitnutí
Po přibližně třech týdnech jsme se naladili na společnou vlnu a měli takzvaný interní humor, který zaplňoval naše mailové schránky. Vyměňovaly jsme si zprávy a věděli o sobě všechno. Tedy, zejména on o mně. Snažil se mě povzbuzovat před deadlinom a všechen stres zaháněl vtipy či dokonce malými pozornostmi v podobě koláčků z jídelny. Den před předáním jsem se mordovala v práci a cítila, že potřebuji jeho pomoc. Nebo chtěla?
Napsala jsem mu, ale jeho odpověď mě překvapila – už něco měl a musel odejít z práce dříve. Neskrývala jsem své zklamání. „Můžeš ale dojít ke mně, večer to vymyslíme, “ zněl email, se kterým jsem bez váhání souhlasila. Šla jsem. Samozřejmě, po úspěšném dopsání závěru nesměl chybět pohár vína. Od něj to byl jen krůček k tomu a my jsme se začali vášnivě líbat. Bez slova jsme si to namířili rovnou do ložnice a já jsem zažila jeden z nejlepších sexovat mého života.
Druhý den mě zavolal na rande. Rychle jsem mu však naznačila, že mi momentálně nejde o žádný vztah. „Víš, mně je s tebou mimořádně dobře, opravdu, ale nyní mám priority jinde, “ odepsala jsem mu v mailu a zničehonic naše komunikace stopa. Začal se mi obloukem vyhýbat a spustilo se hotové peklo. Kromě toho, že jsem cítila jeho nepříjemné pohledy, jsem zároveň měla pocit, že o mně všichni mluví. Chytala jsem paranoie, které jsem nemohla dokázat dokud mi nedošlo, jakou chybu jsem udělala.
Z firmy jsem odešla a přešla do konkurence. Noro je tam stále a do dnešního dne se mnou nepromluvil. Ze zprostředkovaných informací však vím, že si na můj účet dělá vtipy a pěkné slovo na mě věru říci nemůže. Prý jsem ho jen využila a všude jdu přes postel … a to všechno kvůli tomu, že jsem se slepě oddala vášni.
